Po téměř 15 letech provedl anglický výrobce Bowers & Wilkins plánovanou „reinkarnaci“ zaniklé řady 700 a v říjnu loňského roku představil modelovou řadu s označením 700 S2. Má to být dostupná alternativa k velmi drahé řadě 800 D3. Vzhledem k zájmu jednoho z kupujících o prověření kvality jím vyhlédnutého nejvyššího zástupce řady 700 S2, třípásmového sloupku 702 S2, jsem měl možnost tuto žhavou novinku vyzkoušet pár dní přímo u sebe doma.

V řadě 700 S2 je použita řada inovací vyvinutých pro z high-endovou kategorii 800 D3. Nejmenší sloupek řady D3, 804 D3 stojí 239.990 Kč. Nejvyšší model řady 700 S2, zde popisovaný 702 S2, stojí 103.990 Kč. Podobnost užitých „technologií“ je slyšet rychle a zřetelně. Alespoň v podání středů hned na prvních třech taktech „Largo“ Novosvětské. Takže kdo touží po moderním, „překopaném“ zvuku značky B&W a chtěl by zůstat v cenové hladině cca 100.000 Kč…

Konstrukce
Samostatný, hliníkový tubus „Carbon Dome“ s vysokotónovým měničem je opět usazen do silikonového lůžka na vršku skříně. Nově použitá karbonová membrána (2,5 cm) posunula horní hranici frekvenčního pásma až k 47 kHz. Díky vývoji řady D3 byla provedena zásadní inovace dvouvrstvé hliníkové membrány předchozích řad CM a 700s. V modelech D3 je použita ještě lepší membrána, označovaná jako diamantová, ale i tato karbonová již téměř dosahuje parametrů drahého „diamantu“.

Mě osobně opět příliš nevyhovuje to silikonové/“gumové“ uložení tubusu s výškovým měničem na vrchu skříně. Při manipulaci s touto 30 kg vážící bednou jsem měl značnou obavu, aby se nám ten hliníkový váleček nějak nepoškodil. Nebo snad celý neutrhnul.

Kategorie reprosoustavy 702 S2 určuje její využití k běžnému provozu v obýváku a ne k umístění v samostatné poslechové místnosti. Kdo zná potřebu dětí seznamovat se s tímto „mluvícím“ typem nábytku, chápe mou poznámku „na okraj“. Vzhledem k lákavému vzhledu lesklého válečku a ideální výšce pro „průzkum“ dítětem ve věku 4-6 let... zrovna tohle mívala řada 700s vyřešené výrazně lépe.

Pro středové pásmo je soustava osazena reproduktorem se zcela novou membránou Continuum (15 cm) šedostříbrné barvy. Všechny předchozí reprosoustavy Bowers & Wilkins používaly výhradně středový měnič s membránou z kevlaru (samozřejmě kromě „Šneků“). Ten dodával zvuku středů svou zvukovou „signaturu“. Právě zvuk žlutého kevlaru poměrně jasně rozděloval skupinu posluchačů Hi-Fi sestav na příznivce a odpůrce značky B&W. Nově vyvinutá membrána Continuum je, dle informací od výrobce, výrazně přesnější, zvukově neutrálnější a pocitově „rychlejší“. To lze vyčíst i z porovnání grafů měření Continuum a kevlaru.

Z řady D3 je taktéž převzata změna upevnění celého měniče. Není k ozvučnici klasicky přišroubovaný po svém obvodu, ale v inovovaném typu uložení jej drží závitová tyč, uchycená k zadní stěně skříně. Přenos vibrací skříně do zvuku středových kmitočtů byl takto omezen na naprosté minimum.

Basy vyzařují tři reproduktory (16,5 cm) s membránami nazvanými „Aerofoil“. Další aplikace z řady D3 pro zpřesnění zvuk řady 700 S2. Bassreflexový otvor 702 S2 směřuje dozadu. Při poslechu bylo toto umístění poněkud limitující. Pro mé osobní hodnocení pak celkem zásadní. Osobně mám raději otvor bassreflexu na čelní stěně, nebo alespoň jeho směřovaní do podlahy. Umístění na zadní straně skříně si dovolím označit za nepraktické. Předcházející modely řady 700s nebo 800 D2 měly výfuk bassreflexu v čelní stěně. 700ky (a 800ky) se díky tomu v místnostech „usazovaly“ celkem jednoduše. Osobně tomu důvodu pro směřování bassreflexu 702 S2 dozadu nerozumím. Že by diktát vzhledu promluvil do konstrukce? Místo pro bassreflex by se na přední stěně určitě našlo.

Reprosoustavu lze osadit jinými nožičkami, než jen přiloženými hroty. Vyzkoušeli jsme samozřejmě našroubovat i Ceraballs nebo Soundcare. 90 % času jsme však 702 S2 poslouchali s nožkami Ceraball. Pro uši nás obou posluchačů byl jejich přínos slyšitelný okamžitě. Někdo by řekl, že změna zvuku není možná. Že k ní došlo pouze změnou výšky měničů (2 cm). Jenže já jsem ten rozdíl slyšel hned na dvou taktech Slovanských tanců I. Fischera s budapešťským orchestrem a tak každému mohu pouze doporučit vlastní poslech.

Design
Klasický tvar ozvučnice a čistá symetrie působí dojmem jednoduché, nadčasové elegance. Všechny měniče osazené v čelní stěně vypadají dokonale. Vizuální nádhera. Již při vybalování reprosoustav z krabice jsem měl osobní pocit, že za těch 100.000 Kč kupující vážně dostává „kus technologie“. I běžným pohledem na fotografii v katalogu je vidět shodnost s měniči „high-endové“ řady D3. U některých jiných výrobců reprosoustav této kategorie je lepší se na měniče vůbec nedívat a krycí mřížku před návštěvami „z oboru“ raději nesundávat.

702 S2 působí v prostoru dokonale. S výškou necelých 110 cm a šířkou 20 cm (bez základny) je 702ka skvěle použitelná i v menších poslechových prostorech. Dle mého názoru nebude rušivě vypadat vůbec nikde. To se o jiných modelech reprobeden konkurence nedá říci ani zdaleka. 702ky v našem moderním interiéru evokovaly umělecký artefakt. Ozdoba prostoru. Žádnému ženskému oku, které během návštěv u nás doma 702ky vidělo, reprosoustavy pohledově nijak „nepřekážely“. Spíše naopak. Líbily se všeobecně. Tedy až na jednu zásadní výhradu!

Kamarád-kupující ke mně přivezl model v černém, klavírním laku. Liniově zcela čistá, hranatá reprosoustava je přišroubovaná čtyřmi masivními šrouby na podstavec z lakované MDF. A tady jsme u té fatální výhrady ke vzhledu. Podstavec měl úplně jinou černou barvu. Jakoby k nádherné, klavírním lakem zářící reprosoustavě vůbec nepatřil. Při pohledu z blízka (a za denního světla) jsme dokonce přemýšleli, zda v továrně k testovanému páru omylem nepřibalili nějaký prototyp zkušebně „stříknutého“ soklu. Tento vzhledový „error„ zásadně pokazil nádherný vzhled modelu 702 S2. Jak tohle mohlo kontrolorům kvality z B&W „utéct“ z výrobní linky? Nebo jde snad o důsledek přenesení výroby řady 700 S2 na Dálný východ? Modely vyráběné v Anglii totiž vždy vypadaly naprosto dokonale a osobně jsem nikdy na žádné skříni soustav B&W nenašel nejmenší chybičku.

Pokud by byl podstavec nalakovaný stejně dokonale jako celá skříň, pak bych osobně model 702 S2 považoval za designového premianta v kategorii cca 100.000 Kč. Ze všech těch modelů reprobeden, které jsem měl možnost za posledních pár měsíců u sebe doma instalovat, by se mi 702ka líbila úplně nejvíce. Ale ten sokl…

Zvukový projev
Žánrově jsou nové „sedmsetdvojky“ skutečně podobné zvuku vyšších modelů řady 800 D3. Nedávno jsem měl domů zapůjčené reprobedny 803 D3 a tak si tu podobnost dovolím tak nějak „hodnotit“. Společné mají určitě jasné, brilantní, někdy malinko nepříjemné výšky (dle typu repro kabelů) a velmi čistý, úžasně prostorový zvuk středů. Na zvuk středových kmitočtů si možná posluchač bude potřebovat více než pár hodin zvykat. Uživatel modelů předchozích řad značky B&W zřejmě i více než pár. Mě to takových 4-5 hodin trvalo.

Podání výšek je hodně podobné řadě D2. Na nevhodné sestavě se výšky zdají příliš agresivní nebo odtržené. Naopak na vyvážené sestavě (důležité je řešení filtrace proudu) znějí výšky dokonale, magicky. Dle mého názoru je jejich podání návykové. U všech ostatních reprosoustav této kategorie takové výšky pořád pocitově tak nějak „hledám“. Tady je 702 S2, pro mé uši, premiantem. Někdo by řekl, že zvuk hedvábné kaloty je příjemnější. Že lidský hlas v operní árii lze poslouchat jenom z „hedvábí“. Někdo zase nedá dopustit na keramiku. Někdo vyžaduje kalotu kovovou, protože jen kovová membrána zahraje zvuk trubky a činelu věrně… Považujte, prosím, můj názor za čistě subjektivní pocit a vězte, že jsem býval až do uvedení řady D3 velikým fanouškem produktů firmy B&W.

Zpět k těm středům. Přechod z původní, výše zmiňované žluté, kevlarové řady D2 (a ještě starších řad D a N) vyžaduje jakési odproštění se od návykové pohodovosti/„medovosti“ zvuku minulých modelů a přijetí faktu, že nová, „šedo-stříbrná“ membrána Aerofoil hraje věrněji, přesněji. Lépe. Přináší více zvukové pravdy a více reality. Konstruktéři v B&W určitě vědí, proč tento nový, šedo-stříbrný materiál použili. Marketingové vysvětlení lze nalézt na webu výrobce. Možná, že sluchový návyk bude TEN problém při posuzování nových modelů S2 a D3. Pokud tedy někdo problém s poslechem „nových středů“ vůbec bude mít. Tipuji, že někteří posluchači po pár minutách poslechu vstanou a označí zvuk středů za příliš technický. Naléhavý, ukřičený. On ale technický naléhavý, ukřičený prostě není. Měnič s membránou Aerofoil jen věrněji přenáší zvuk nahrávky a zároveň nemilosrdně „zobrazuje“ zvuk úrovně připojené sestavy. Ten měnič starší, kevlarový byl přeci jen pomalý, táhlý, medový… takový svůj. Typicky B&W. Na zvuk houslí, viol nebo kontrabasů to nevadilo. Ale kdo hledal dynamiku, výbušnost, rychlost středů, ten nikdy fanouškem „kevlaru“ nebyl. Právě v podání středových kmitočtů je, dle mého názoru, rozdíl ve zvuku mezi staršími modely značky B&W a současnou generací (S2, D3) propastný.

Ilustrační foto

V podmínkách samostatného, domácího kina jsem si musel těch pár hodin odvykat od důvěrně známého zvuku modelů předcházející řady D2 a drobnými změnami v ustavení reprobeden „ladit“ lehkou „uječenost“ výšek, občasnou agresivitu středů. Nedávno ve stejném prostředí poslouchané B&W 803 D3 měly popisovaný rozdíl ve zvuku ještě výraznější.

Samostatnou kapitolou mého hodnocení 702 S2 musí být zvuk basů. 702ky S2 jsme opět poslouchali na zesilovači Sroll Bimotore s trvalým výkonem 2x 550 W/8 a v úplně jiné místnosti pak na AVR Denon 3300W se zapojením čtyř zesilovačů do můstku a „papírovým“ výkonem 4x 105 W/8. Podání basů je u modelu 702 S2, dle mého názoru, přinejmenším rozporuplné. Bude zřejmě velmi záležet na akustickém projevu poslechového prostoru v kombinaci s připojenou sestavou uživatele. U mě poslouchané 702 S2 měly nahráno cca 50 hodin (delší dobu jsme čekat nevydrželi). O kolik procent se podání (množství) basů za dalších 100 hodin ještě změní?

V krátkosti bych prostě řekl, že reprodukce basů je u 702 S2 velmi problematická. Když je postavíte tak 10 cm od zadní stěny, pak hrají basů hodně, pro mé uši až příliš. Naopak ve volném prostoru (v prostoru poslechu více než 50 cm od stěn) jsem u sebe doma skoro žádné basy neslyšel. Pocitově jakoby 702ka některé „proužky“ basového spektra ze zvuku nahrávek „nůžkami vystříhala“. Ve velkém, akusticky řešeném prostoru domácího kina hrála 702ka spíše jako malá regálovka. Tak nějak „dvoupásmově“. Takže jsme jí celkem rychle přestěhovali do obývací kuchyně. Do normálního prostoru bez akustických úprav. 70 m2 s nábytkem, knihovnou, kytkami, gaučem, velikým stolem…

Přiblížením k rovné, akusticky nijak neřešené zadní stěně „+kk“ se dala regulovat úroveň basové složky dynamicky. Hodně blízko u stěny to bylo uhučené, ufuněné. Jako z levné hrombedny. Více jak 50 cm od zadní stěny zase tak nějak bez basů. Zkusili jsme i metrový odstup. To už ale nebyly slyšet basy ani při přistání rakety ve Hvězdných válkách. Takových cca 20 cm od stěny obývací kuchyně zahrála 702ka vyvážený, detailní a pěkný zvuk. S výbornou lokalizací, skvělým podáním prostoru. I náročný posluchač by jej zřejmě označil za vynikající. Kupující, uživatel starších modelů značky B&W zobrazení prostoru a čistotu středů považoval za referenční. Jen ty basy jsme nějak nemohly „dohonit“. Osobně doufám, že se zvuk/podání spodních kmitočtů ještě v čase „zahořování“ zlepší. U mě jsme na nich nahráli dalších 50 hodin a přiznám se, že to na množství basů vliv příliš nemělo.

Ilustrační foto

V poslechovém testu jsme 702 S2 poslouchali jak ve stereu, tak jako hlavní bedny soustavy domácího kina v akusticky řešeném prostoru. Zdrojem byl opět přehrávač Denon 4010 se zapojením přes Denon-link (pro omezení jitteru), VU+ Ultimo (s lineárním zdrojem) pro televizní signál ze satelitu a na více zesilovačích. Poslouchali jsme převážně nahrávky klasické hudby na Blu-ray: Dvořákova 9. a 6., Shostakovic, Příběhy lišky Bystroušky, operní árie atd. Došlo i na koncerty Udo Lindenberga, P. Gabriela a M. Jacksona.

Hlasy Anny Netrebko, Rolanda Villazóna lze označit (v kategorii cca 100.000 Kč/pár) za téměř dokonalé. Pro někoho až referenční. Pokud se k hlasům přidaly i kontrabasy a basová složka měla zvýraznit velikost prostoru místa nahrávky…. To nám pocitově „něco“ značně chybělo. Reprosoustavy jiných výrobců umí tohle sakra lépe. Stará řada 700s a řada CM byla, dle mého subjektivního názoru, tak nějak milosrdnější a více univerzální. Ač zvukově zastaralá. Těžko se tyto pocity popisují slovy. Čerpám zde ze vzpomínek a pocitů letitého fandy značky Bowers & Wilkins. Snad čtenář chápe, co mám na mysli.

Hodnocení
Zda 702 S2 obstojí i před velmi náročným posluchačem je opět tradiční otázkou. Možná s ní do vaší domácnosti přichází zvuk ve studiové kvalitě. Možná vám také budou chybět basy. Není nad osobní zkušenost. 702 S2 osobně nebudu považovat za bezproblémový „allrounder“. 702 S2 zahrají velice přesně, věrně všechno co je v sestavě „za ní“. Zvláště pak zesilovač a repro kabely. U mě, v mých poslechových podmínkách, nás nadchly zvukem výšek a středů. Bohužel ale vyloženě zklamaly podáním spodních kmitočtů. Zda i ve vaší poslechové místnosti budou hrát basy tak umírněně jako u mě? Vážně nevím a doufám, že to u vás bude jiné, lepší. Omlouvám se proto předem, pokud se zde, ve svém hodnocení sloupů 702 S2, zásadně mýlím.

M. Beneš


Výrobce: Bowers & Wilkins
Distributor: Eurostar Ostrava spol s r.o.